Aneuretus simoni

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Aneuretus simoni je jediným žijícím zástupcem podčeledi Aneuretinae; ostatní známé zástupce této skupiny známe jen z fosilií. Nejde však o „nezměněný pravěký druh“. Je to současná vývojová větev mravenců, která si zachovala některé znaky důležité pro srovnání s dalšími podčeleděmi. Žije výhradně na Srí Lance.

Dvě velikosti dělnic

Kolonie má početné malé dělnice a mnohem vzácnější velké dělnice. Nejde jen o plynulý přechod mezi velikostmi: klasická studie rozlišila dvě zřetelné skupiny a velké dělnice tvořily jen 2–3 % dělnic.

V laboratorním pozorování se velké dělnice nestaraly o plod a nebyly zaznamenány ani při obraně. Pozdější terénní souhrn je však uvádí při přenášení plodu a královen mezi blízkými částmi kolonie. Jejich úloha tedy není prostě „neznámá“; spíše se zdá být úzká a dosud ji známe z malého počtu pozorování.

Dělnice mají žluté až oranžovohnědé tělo, úzkou stopku a krátké trny na zadní části hrudi. Funkční žihadlo používají při lovu drobné kořisti.

Malá hnízda v lesní půdě

Výzkum v lese Gilimale nalezl hnízda v tlejících větvičkách a kusech dřeva, pod kůrou i v mělkých půdních dutinách. Novější nálezy zahrnují také trouchnivějící bambusové stonky a škvíry ve skalách. Jedna dospělá kolonie bývá rozdělena do dvou nebo tří blízkých částí; nemusí je spojovat podzemní chodba, ale dělnice mezi nimi přenášejí plod i královny.

Klasická studie odebrala 33 dutin s královnou i bez ní. Proto je nelze číst jako 33 samostatných kolonií. Po spojení nálezů, které patřily k sobě, připadalo na kolonii v průměru přes jednu královnu a přibližně 65 malých dělnic. Je to místní výsledek z Gilimale, nikoli univerzální velikost kolonie na celém ostrově.

Dělnice prohledávají lesní hrabanku. Sbírají uhynulé členovce, loví malou živou kořist a přijímají cukernou potravu, například šťávu z rozkládajícího se ovoce. Kořist dokážou ochromit žihadlem. K vydatnějšímu zdroji vedou další dělnice po chemické stopě; stopa tedy označuje cestu, ne samotnou kořist.

Nejen jedna známá oblast

Starší literatura spojovala druh hlavně s velmi vlhkým lesem Gilimale. Pozdější průzkum však našel A. simoni také v pralese Moraella a v polostálezeleném lese Rambukoluwa. Nežije tedy jen na původně známé lokalitě ani v jediném typu lesa.

Počet známých míst je přesto malý. Druh byl v Červeném seznamu IUCN roku 1996 zařazen jako kriticky ohrožený. Průzkumy z dalších desetiletí našly více populací, včetně narušených lesů a přechodné klimatické oblasti, a novější odborný souhrn proto žádá nové posouzení. Starý štítek nelze bez aktualizace vydávat za přesný obraz dnešního rozšíření ani za důkaz, že druh ohrožený není.