Megaponera analis

Podrobný profil

Biologie, určení a rozšíření

Megaponera analis loví ozbrojené termity, takže se její dělnice často zraní. Družky je dokážou dopravit zpět do hnízda, čistit jim rány a při bakteriální infekci použít sekret s antimikrobiálním účinkem. Patří proto k nejlépe prozkoumaným příkladům péče o zraněné jedince u mravenců.

Jak ji poznat

Dělnice jsou robustní, převážně tmavé a velikostně velmi proměnlivé. Tradiční popisy často používají kategorie minor, intermedia a major, měření však ukazují plynulou řadu velikostí i tělesných proporcí. Nejde tedy o tři ostře oddělené kasty. Větší dělnice mají jiné proporce kusadel a při některých úkolech dokážou vyvinout větší sílu, ale mezi velikostními skupinami existují přechody.

Současný určovací klíč pro afrotropické zástupce podčeledi Ponerinae vymezuje rod kombinací znaků hlavy: na každé straně vede od oka ke klypeu zřetelná lišta, násadec tykadla je nápadně zploštělý a zadní část klypeu široce zasahuje mezi čelní laloky. Fotografie pochodující kolony je užitečná pro kontext, nikoli pro bezpečné rozlišení šesti poddruhů včetně nominotypického.

Průzkumná dělnice přivádí nájezdovou skupinu

Potravní místo hledá jednotlivá průzkumná dělnice, která reaguje i na chemické stopy čerstvě zakrytých termitích chodeb. Po návratu do hnízda přivolá další dělnice a vede je k nálezu. V terénních studiích z Pobřeží slonoviny se velikost nájezdové skupiny měnila podle signálů několika průzkumných dělnic.

U cíle dělnice otevírají půdní kryt termití chodby, pronikají ke kořisti a po skončení střetu ji odnášejí zpět. Dobře prozkoumané populace lovily hlavně Macrotermitinae, ale zastoupení rodů se mezi Nigérií a Pobřežím slonoviny lišilo. Přesnější je proto označení „specialista na termity podčeledi Macrotermitinae“ než tvrzení, že všude loví jediný druh.

Velikost ovlivňuje vykonávané úkoly

Větší dělnice častěji otevírají pevnější kryty a unesou více kořisti, menší se snáze pohybují v úzkém prostoru u termitů. Dělnice nejsou po vylíhnutí natrvalo přiřazeny k jedinému úkolu. Terénní pokusy ukázaly, že činnost mění podle situace a jejich schopnost otevírat kryty nebo nést kořist souvisí s velikostí i věkem.

Po boji část dělnic odnáší kořist, jiné odstraňují zakousnuté termití vojáky a další nesou zraněné družky. Rozdělení těchto úkolů se mění podle situace a není vázané na ostře oddělené kasty.

Odnášení lehce zraněných dělnic

Termití voják může mravenci ukousnout část nohy nebo zůstat sevřený na jeho těle. Lehce zraněná dělnice se může zotavit, ale pomalý samostatný návrat zvyšuje riziko napadení predátorem. Z mandibulární žlázy uvolňuje dimethyldisulfid a dimethyltrisulfid, které přitahují družky k prohlídce a následnému transportu.

Experiment z Pobřeží slonoviny ukázal, že bez pomoci během cesty uhynula přibližně třetina zraněných, hlavně vinou predátorů. Jedinci dopravení do hnízda se po zotavení znovu účastnili nájezdů. Samotný chemický signál však k transportu nestačí: mravenec musí při prohlídce zaujmout polohu, která umožní bezpečné uchopení.

Těžké zranění omezuje odnášení

Dělnice, které přišly o jednu nebo dvě nohy, se dokázaly postavit a při kontaktu s družkou spolupracovaly. Experimentálně těžce zranění jedinci s pěti znehybněnými končetinami se naopak zmítali a neumožnili úspěšné uchopení. Výsledek tedy vyplývá z chování a pohybových možností zraněného, nikoli ze samostatného posouzení závažnosti poranění jinou dělnicí.

Dělnice tak zpravidla odnášejí jedince schopné při uchopení spolupracovat a s dobrou šancí na zotavení, zatímco těžce zraněné většinou ne.

Ošetření infikovaných ran

V hnízdě družky ránu opakovaně čistí ústními částmi. Když se v novějších experimentech rána infikovala bakterií Pseudomonas aeruginosa, změnilo se její povrchové chemické složení a ošetřující dělnice častěji nanášely sekret metapleurálních žláz. Sekret obsahoval desítky složek včetně látek s antimikrobiálním účinkem.

U infikovaných dělnic snížilo cílené ošetření experimentální úmrtnost přibližně o 90 procent. Výsledek dokládá účinnost ošetření proti této infekci, ovšem jen za podmínek pokusu s jednou bakterií, ránou na noze a sledovanými koloniemi. Není podkladem pro tvrzení, že M. analis rozpozná každý patogen nebo že všechny sekrety nanášené na ránu mají stejný účel.

Nové kolonie vznikají rozdělením mateřské kolonie

Při úplném odkrytí hnízd v Národním parku Comoé byla v každé kolonii nalezena jedna trvale bezkřídlá královna. V souboru 21 kolonií bylo 376–2 291 dělnic, průměrně 1 189. Genetické údaje ukazují, že se královna obvykle páří s jediným samcem; nejasné výsledky u části kolonií mohou souviset s nedávným rozdělením kolonie.

Nová kolonie proto nevzniká běžným odletem okřídlené mladé královny. Královna se přesouvá s částí dělnic, zatímco okřídlení samci umožňují genový tok na větší vzdálenost. Nájezdy za kořistí ani stěhování celého hnízda nejsou rojením.

Široký areál, lokální důkazy

M. analis žije napříč subsaharskou Afrikou, ale její nejznámější chování nebylo stejně podrobně měřeno v každé části areálu. Chemická detekce kořisti a dlouhodobé stěhování hnízd byly zkoumány v Nigérii, pomoc zraněným a ošetřování hlavně v Národním parku Comoé a část morfologie a dělby práce v Jižní Africe.

Uvedené údaje o velikosti kolonie, skladbě termití kořisti a četnosti nájezdů proto popisují konkrétní sledované populace. V jiných částech Afriky se mohou lišit.