Jak žijí mravenci v různých částech světa

Všechny dnešní linie se od společného předka vyvíjely stejně dlouho. Nothomyrmecia vyvrací představu nezměněné „živé fosilie“, Leptanilla má neobvyklý larvální orgán a Martialis ukazuje, že ani rozsáhlá genetická data nemusejí jednoznačně určit pořadí nejstarších větvení.

Některé druhy pěstují houby na listech, jiné přenášejí tekutinu v savém materiálu nebo vyztužují hnízdo houbovými vlákny. Vchod může chránit hlava dělnice a potravu lze ukládat i v těle živých zásobáren.

Živé listy mohou tvořit stěny hnízda, kmen ukrývat hedvábné chodby a specializovaná rostlina nabídnout dutiny, potravu nebo lovecké prostředí. Jiné druhy si s sebou nesou červce žijící na kořenech nebo rostliny samy vysévají a hnojí.

Od otevřených nájezdů za cizím plodem přes hosta žijícího uvnitř cizího mraveniště až po druhy, které vlastní dělnickou kastu ztratily úplně.

Dělnice mohou převzít rozmnožování, synchronně střídat kladení s péčí o plod, zachraňovat zraněné družky nebo měnit hygienu podle průběhu infekce.

Skautky porovnávají možná hnízda. Jakmile se pro jedno místo rozhodne dost z nich, začnou rychle přenášet zbytek kolonie. Jiné druhy pravidelně mění dočasné hnízdo, propojují několik stálých hnízd nebo využívají síť pachových stop k opakovanému hledání potravy.

Noční dělnice se řídí známým panoramatem, saharský druh využívá krátké období snesitelné teploty a obyvatel solné pláně kombinuje několik způsobů navigace. Kolonie v mokřadech a mangrovech se navíc musejí vyrovnat se záplavou.

Pružná kusadla mohou sevřít kořist, omráčit protivníka, odrazit celé tělo nebo udeřit během desítek mikrosekund. Jiný druh při pádu aktivně míří zpět na strom.

Vytápěné budovy umožňují tropickým druhům přežít chladnou zimu. S rostlinami, zeminou, materiálem nebo stroji může člověk přes oceán nechtěně převézt i část kolonie.